Mariella

Jmenuji se stejně jako přibližně dalších dvě stě osmdesát tisíc žen, průměrného věku šedesát čtyři let.
Jenže mně je sedmnáct a většinu svého času se skrývám pod různými přezdívkami. A tak jsem se z jednoho davu přesunula do druhého a patrně si vůbec nepomohla. Přeci jen, má noční můra spočívá v tom, že se stanu slepou ovečkou, co půjde s davem. Snažím se tedy najít cokoli, v čem bych se mohla odlišovat. Kvůli čemu by mi ostatní řekli, že jsem prostě divná. Zvykla jsem si na to - ačkoli dřív jsem to brala v tom negativním slova smyslu, dnes jsem za to téměř ráda. Je krásné být divná.

Začnu od začátku. Narodila jsem se 54 let po Dni D a někde úplně jinde, než na jedné z pláží v Normandii. Mým domovem se stal Děčín - v tom roce 44 stále ještě německé nacistické město. V době mého života město krásné, tu a tam zasaženo povodněmi a na některých místech zohyzdněno komunistickými stavbami.

Na rozdíl od jiných lidí mám to štěstí, že má rodina je vcelku normální a odpovídá všem těm divným měřítkům pro tu "správnou" rodinu. Mladší sestra (samozřejmě naprosto jiná než já), mamka učitelka a táta, o jehož práci člověk ví maximálně spoustu útržků drbů o jeho spolupracovnících. Dali mě do mateřské školy, pak na pět let na základku, kterou jsem zcela dobrovolně opustila na osmiletý gympl. A tam jim straším stále. Občas udělám nějakou olympiádu, občas dostanu špatnou známku, občas se musím učit... a stále nějak přežívám bez toho, abych nad těmi knihami strávila každý den několik hodin, až je mi to ve výsledku trochu líto.

S mým dětstvím mě už spojuje jen málo věcí. Vyrostla jsem, změnila se - vlastně se měním pořád, to je u mě normální jako střídání ročních období. Ale stále mám svou lásku pro knihy (třebaže dříve to byly převážně ty tlusté dětské encyklopedie a o něco později dívčí romány o koních), moc se neorientuji v té hudbě, co je v módě, nosím to, co je mi pohodlné, zbožňuji zvířata, hlavně pak koně a kočky.

Ráda čtu - ale co vlastně? A co může osoba jako já, mít ráda? Zbožňuji fantasy, válečné romány či příběhy z války (především druhá světová, první ale také nepohrdnu). Ráda čtu o problematice nacismu, o holocaustu, ač to může znít trochu společensky nepřijatelně. Nepohrdnu sci-fi, dobrou detektivkou ani dívčím románem (pokud jeho jediným smyslem není sex hlavní hrdinky, zbytečné milostné trojúhelníky a jiné geometrické útvary). Poslední dobou čtu i v angličtině - především Doctor Who knihy, kterých je málo v češtině a spoustu v angličtině.

Jak jsem rostla, přičuchla jsem taky k seriálům. V oblibě mám Sherlocka (od BBC), zmíněného Doctora, Hru o trůny, The Hollow Crown, Neviditelní, Selfie a několik dalších mám rozkoukaných na bodu mrazu (protože času málo a klasických sériích Doctora hodně).

Na filmy moc nejsem (pokud v nich nehraje Benedict Cumberbatch), u divadla upřednostňuji záznamy v angličtině, zvlášť u Shakespeara, ale znalec rozhodně nejsem. Hudbu mám nejradši instrumentální (soundtracky, občas něco vážného), a pak Tomáše Kluse.

Jak je patrně zřejmé, mám slabost pro Británii. I přes svůj antitalent na cizí jazyky jsem si zamilovala angličtinu a snažím se v ní zlepšovat (což je taky skvělá výmluva pro to, proč chci tolik Doctorovských knih). Nevím, zda bych tam ale chtěla žít. Jsem člověk, co nechápe multikulturalismus a to říkám na rovinu. Nejsem rasista, jen si myslím, že někdo má své místo prostě někde jinde než v Evropě. Také vím, že jako Češka mám své místo v Čechách, a na rozdíl od jiných si nemyslím, že jsme na tom tak špatně a že je všechno tak hrozné. Co se týče zbytku politického přesvědčení, tak i ten mně zůstává záhadou.

Jsem trochu introvertní - jako mnoho jiných blogerů, ale s lidmi si povídám ráda, někdy. Pokud mi napíšete (třeba na mail, mariella.de.nebe@gmail.com), budu neuvěřitelně šťastná. Člověk se učí tím, že poznává nové lidi, protože každý jsme jiný. A já se ráda učím. Neuvěřitelně moc, protože neznám většího potěšení, než se sama zdokonalovat a vědět více.

Mariella

5 komentářů:

  1. Páni! Fantasy, science fiction, Doctor Who, Sherlock, Británie... The Hollow Crown přímo zbožňuju! Ty jsi můj člověk, rozhodně sem budu chodit častěji! 3:D

    OdpovědětVymazat
  2. Wow, naprosto skvělý článek, už jsem ti to říkala u recenze na Doctora Who, ale vážně výborně píšeš.
    Naprosto zbožňuju fantasy (četla jsi něco od Brandona Sandersona?) i válečné romány (především Remarque). Stejně tak sci-fi, ale poslední dobou mám čas spíš na tu povinnou četbu a moc navíc toho nestíhám.
    Ze seriálů sleduji Once Upon a Time, ale na Doctora Who se chystám, stejně jako na Sherlocka. A pak na Hru o trůny, až si ji přečtu. Filmová také moc nejsem, ale posledně se mi strašně líbil třeba film Chyť mě, když to dokážeš, je to podle skutečnosti a naprosto neuvěřitelné.
    Angličtina se mi hrozně líbí a chtěla bych ji i studovat, ale nejdřív si ji budu muset asi o dost zlepšit. :D
    Rozhodně vypadáš jako děsně zajímavý člověk :)

    OdpovědětVymazat
  3. Seriály od BBC jsou opravdu skvělé! Mimo Doctora tebou zmiňovaný Hollow Crown je úžasná věc.

    OdpovědětVymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  5. Konečně někdo z Děčína. :D A z gymplu. To jsem tě musela potkávat na chodbách. ;)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář. :)

 
 
Blogger Templates