Social Icons

Featured Posts

14 května 2016

Svět knihy 2016 a pár věcí k blogu

Stejně jako loni, znovu jsem jednu květnovou sobotu strávila v Praze. Letos jsem tam sice nebyla sama, nicméně přítel se návštěvě knižního veletrhu rozhodně nebránil. Spíše naopak, protože stejně jako já patří mezi knihomoly. (Na druhou stranu mi nosil tašky s knihami, a ty zrovna lehké nebyly.) Stejně jako já si nakonec přivezl 13 knih, já k tomu přihodila ještě dvě Pevnosti, spoustu záložek a hromádku edičních plánů.

Nakupování jsme začali ve fantasy sekci, protože jsem věděla, že čím dřív tam člověk je, tím lépe. Dostatečně poučena minulým rokem jsem navíc ulovila Příchod tmy a Zrádcův měsíc - druhý a třetí díl Nočních běžců, které jsem nutně potřebovala. K tomu jsem přihodila jednu Pevnost s knižní přílohou (jen jsem si nevšimla, že knižní příloha je vlastně až druhý svazek... nevadí, doseženu). O kousek vedle jsem zakoupila od Temnářky Vílí kruhy a Hladová přání - před týdnem jsem od ní obdržela Děti vánice, a víte, Podmoří je skutečně skvělé. 


V levém křídle jsem nejprve sehnala pár věcí do maturitní četby v antikvariátu - Sbohem, armádo!, Quo vadis, Annu Kareninu a Tři kamarády. Jsou to sice už starší knihy, takže se těším, až jim vyrobím nové přebaly, ale i tak jsem z nich nadšená - klasiku příliš nemám ráda v nových vydání (i když je Hemingway v edici od Odeonu k sežrání, zjistila jsem, že je také skvělý v originále...).

Co se týče maturity, přihodila jsem ještě Shakespeara. Romeo a Julie a Macbeth - v překladu od Hilského, od kterého mám obě tragédie i podepsané. Atlantis také rozdávala knihy zdarma - zaujaly mě Motáky nezvěstnému, tak jsem na ně zvědavá. 

Posledním úlovkem je novinka od Hostu - Ódinovo dítě, které mě dost zaujalo. Severská fantasy, sympatická obálka a zajímavá anotace. Je tedy pravda, že obálka trochu vyděsila rodiče, jako co to zase čtu, ale abych byla upřímná, to u nich zvládá každá druhá obálka. 

Závěrem jsem také potkala Ells a obdržela od ní dvě nádherné záložky (Harry Potter a Ten, kdo stojí v koutě). Ještě jednou díky. jsou boží!


Nicméně, k tomu druhému, co by mělo být součástí tohoto článku. Je pravda, že jsem dost dlouho nepřidávala na blog (od listopadu?!) a ani jsem pořádně nevěděla, zda se k blogování někdy vrátím. Navíc jsem měla dost starostí se školou, neboť jsem od září na nové - a ono měnit školu po šesti letech na jedné není právě jednoduché, abych byla upřímná. Na druhou stranu zjišťuji, že mi psaní blogu dost chybí (až tak moc, že jsem začala psát recenze do šuplíku... ech) a navíc se můj časový harmonogram postupně uvolnil, že nemám problém s tím, že bych si na psaní recenze nenašla čas. Na třetí stranu (pokud ji někde vyhrabu), stále trochu pochybuji. Asi mě postihuje to, že každý knižní blogger je nějak humanitně zaměřený - tady knihovník, tady knihkupec, tady alespoň FF UK - a pokud možno i extrovert, takže na rozdíl od mě jako rozeného introverta prostě nemá problém se seznamovat s lidmi. Poznávat knihkupectví a tak podobně, že. Navíc pokud se vrátím k tomu předchozímu - už vím, kam chci. Že nejspíš (95%, řekněme) skončím na Jaderce. A pokud bych to vzala z dlouhodobého hlediska - fajn, příští rok maturuji, ale otázky se učím jen na fyziku, pak dvacet knih a pak celá středoškolská matika, což jde. Jenže pak VŠ a řekněme, že jaderka je škola, kde vám rozvrh vychází i na dvanáct hodin denně. Dvakrát týdně, ty zbylé tři dny na méně. (Ne že by bylo vše povinné, ale zase já tu školu vážně chci udělat, zvlášť když díky SOČce i vím, jak vypadá praxe.) A blog? Je to sice šíleně daleko, ale i tak mě to znervózňuje a nevím... Myslím, že vše nakonec ukáže až čas. :) 



20 listopadu 2015

Jonathan Strange a pan Norrell

Na tuhle knihu jsem si zuby brousila už nějaký čas. Jenže první vydání, které u nás vyšlo v roce 2007, se už na pultech knihkupectví příliš nepovalovalo (ale s trochou hledání se najít jistě dá). Omega v tomto roce přišla s novým vydáním - které se mimo jiné dočkalo i seriálové obálky - neboť BBC v letošním roce vysílala seriálovou adaptaci. Ale jaká je vlastně samotná kniha?

Na začátku se ocitnete v Anglii, na počátku devatenáctého století. Evropou zmítají Napoleonské války, na vítězství to příliš nevypadá - ale to jednoho člověka v království absolutně nezajímá. Ten člověk se jmenuje Gilbert Norrell. Vlastní ohromnou knihovnu plnou vzácných výtisků, ale nikoho do ní nepustí. Je to nespolečenský tvor, který zbožňuje svou samotu a většinu lidí považuje kvůli jejich inteligenci za lehce podřadné. Jenže to není vůbec důležité - jeho hlavním cílem totiž je navrátit do Anglie magii. A ne ledajakou, ale nanejvýše moderní, která se odprostí ode všeho minulého. Jenže co se stane, když se objeví stará věštba a s ní i druhý anglický mág?

27 srpna 2015

Dobrá znamení

Pratchett. Gaiman. Autoři, kteří mě obyčejně v knihkupectví nepřímo přinutí k tomu, abych prohlédla všechny jejich knih, rozplývala se a pak měla mnohem těžší rozhodování o tom, co si vlastně pořídit. A pak když jsem na začátku července šla okolo knihkupectví znovu, náhle mě to vcuclo dovnitř a vzápětí vycuclo ven. I s Dobrými znameními.

Abych byla upřímná, autoři nebylo to jediné, co mě na této knize zaujalo (to bych jinak totiž musela pokaždé vykoupit tak polovinu knihkupectví...). Mohla za to i anotace. Téma apokalypsy a náboženství, zpracované v tom jistém vtipném smyslu, nic není příliš vážné, spíše vtipné a bázlivé a šílené. A taky varování, které jsem nalezla hned za dedikací.

VAROVÁNÍ
Děti! Zahrávat si s Armageddonem může být nebezpečné!
Doma to raději nezkoušejte.

Protože tam se nepíše nic o tom, abyste tu knihu doma nečetli. (Ale kdyby ano, asi by to byl další z důvodů, proč si ji přečíst.) (Zároveň by tam bylo vhodné poznamenat, že knihu je nutno číst pouze s měkkým povrchem nad sebou i pod sebou. Hrozí riziko pádu. Ze záchvatů smíchu.)

24 srpna 2015

Jak se (ne)čte Korán

Jak se (ne)čte - rubrika, kterou jsem začala již na původním sídle tohoto blogu a která je věnována knihám, které velká část lidí tak trochu odmítá číst - z nejrůznějších důvodů, ať z délky, obsahu či o tom, jak se o knize mluví. První takovou knihou byl Mein Kampf (článek zde) a teď přišel na řadu Korán. 

O Koránu se v poslední době dost mluví - což je pochopitelné, vzhledem k tomu, jak moc se mluví o islámu a Korán je základní knihou tohoto učení - leč ne jedinou. Slyšela jsem toho o něm hodně - že je to ve skutečnosti dobrá, mírumilovná kniha, že je podobná Bibli (především obsahově, a pokud se tam objevují nějaké... ne zrovna hezké mírumilovné věci, měli bychom si přeci vzpomenout na Starý zákon) a hlavně - že je to důkaz, že islám je náboženství míru a klidu a neměli bychom ho zahazovat jen proto, že se tu a tam objeví nějaký radikál, který zabije pár lidí. A tak jsem zatnula zuby a do Koránu se pustila.

16 srpna 2015

The Crawling Terror

Když minulý rok v září vyšly první tři knihy s Dvanáctým Doctorem, neváhala jsem a pořídila si Silhouette. O něco později jsem přečetla i The Blood Cell a nedávno se během svého cestování dostala i k poslednímu z těchto tří dobrodružství s Dvanáctkou a jeho věrnou společnicí Clarou Oswald - The Crawling Terror.

Hned se ale neděste anglického názvu - podle dostupných informací je tato kniha od Mikea Tuckera v hledáčku Joty a měla by vyjít i v českém překladu (třebaže nutno podotknout, že pokud jsme u knih s 12. Doctorem, už v září vyjde zmíněná Silueta). 

Poznámka před samotnou recenzí: Doctor Who je britský sci-fi seriál, který se s několika pauzami vysílá už téměř 52 let. Je velmi těžké ho shrnout v několika větách, neboť se jedná o šílenou vesmírnou jízdu, u které se pokaždé všechno zamotá - časem počínaje a prostorem konče. V září se bude vysílat již 35. (9.) série a doporučuji ho všem, kteří ho nějakým zvláštním nedopatřením ještě neviděli.

06 srpna 2015

Muž jménem Ove

Kniha, o které jsem toho slyšela mnoho, i ve spojení s další knihou tohoto švédského autora - Babička pozdravuje a omlouvá se. Kniha, na kterou jsem často koukala v knihkupectví, a kniha, u které jsem nakonec skončila u audioknihy. Kniha, která se jmenuje po svém hlavním hrdinovi. Přesně takovou knihou je Muž jménem Ove.

Fredrik Backman je švédský autor a Muž jménem Ove je jeho první román, který se nejen ve Švédsku stal bestsellerem. S žánrovým zařazením této zvláštní knihy to ale už není tak jednoduché. Je to humor? Je to něco na způsob taktéž švédské Analfabetky, která uměla počítat? Co to vlastně je? Je to kniha, která vás má spíše rozplakat, nebo spíše rozesmát? A proč to vlastně nemůže být všechno dohromady?

04 srpna 2015

Démon z East Endu

Na tuto knihu jsem se šíleně dlouho tyčila. Něco mezi sci-fi a městskou fantasy, okořeněné kapkou steampunku odehrávající se ve viktoriánském Londýně. K tomu přidejte okouzlující obálku a záhadu, která čeká pod příkrovem tmy na vyřešení, a máte něco, na co v mém případě bylo nemožné se netěšit.

I když se přiznávám, že Démona z East Endu vzešlého z pera Petry Slovákové jsem si sehnala již na letošním Světě knihy, dostala se k němu teprve nedávno. Neustále čekala na tu správnou příležitost, která přišla až teď - a třebaže je to na první pohled ne zrovna tenká kniha, přečetla jsem ji velmi rychle. Proč? Protože do zamlženého Londýna se ponoříte téměř ihned.

 
 
Blogger Templates