Démon z East Endu

Na tuto knihu jsem se šíleně dlouho tyčila. Něco mezi sci-fi a městskou fantasy, okořeněné kapkou steampunku odehrávající se ve viktoriánském Londýně. K tomu přidejte okouzlující obálku a záhadu, která čeká pod příkrovem tmy na vyřešení, a máte něco, na co v mém případě bylo nemožné se netěšit.

I když se přiznávám, že Démona z East Endu vzešlého z pera Petry Slovákové jsem si sehnala již na letošním Světě knihy, dostala se k němu teprve nedávno. Neustále čekala na tu správnou příležitost, která přišla až teď - a třebaže je to na první pohled ne zrovna tenká kniha, přečetla jsem ji velmi rychle. Proč? Protože do zamlženého Londýna se ponoříte téměř ihned.

Na trůně vládne královna Viktorie, průmyslová revoluce je v plném proudu, Londýn je zahalen mlhou, parními stroji i věcmi mnohem temnějšími. Občas se někde vynoří chiméry, vraždící stroje a jiné věci, kterým se raději každý slušný člověk vyhne. Jenže do toho začnou záhadně umírat děti a ztrácet se lidé - a tak nastane čas na povolání královských vyšetřovatelů, sourozenců Liliany a Viktora Kelbyových, aby záhadě přišli na kloub - a pokud možno přitom sami nezahynuli.

Autorka sourozence vrhá do zrádného světa - tak zrádného, že jsou jimi sami poznamenáni a nemohou si být ničím jisti. Z celého příběhu se klube lehká detektivka, s fantastickými prvky a spoustou ozubených koleček a nejrůznějších kovových vynálezů. K tomu se připojuje tajemná mystika dávných civilizací a nebezpečí londýnských ulic.

Styl psaní mi byl sympatický, i když chvíli mi trvalo si na něj zvyknout. Obsahuje určitou poetičnost, přímé řeči mezi postavami jsou v duchu tehdejší doby velmi formální, případně místy okořeněné prostými konstatováními aktuální situace. (I když ano, občas se postavy naštvou a formálnost jde stranou... nebo spíše do nejbližšího háje.)

"Sestra tady za chvíli bude, pravděpodobně hledá nejvhodnější šaty... už tak hodinu," řekl Viktor, aniž by zvedl hlavu od přístrojů. "Nebo nějaké, které neztratila při proměňování se v uličce." 

"Vlastně jsem jí donesl květiny, ale nevěděl jsem, které má ráda," začal Michael a kriticky se zahleděl na dárek složený z několika růží. 

"Bude ráda. Projevujete tak, že si jí všímáte." 

"Myslím, že by někdy byla ráda, abych si jí nevšímal," konstatoval lehce posmutněle. 

"Je mi líto, jestli se k vám chová hrubě. Já koneckonců nemohu zvrátit její rozhodnutí, ale mezi námi: myslím, že opravdu stojí o to vás vídat, i když tvrdí opak." 

"Ano? Jak jste dospěl k tomuto názoru?" 

"Ještě vás nezabila," odpověděl upřímně Viktor a Michael si raději začal okázale prohlížet obrazy na zdech.

Podstatnou, třebaže nerušivou část děj tvoří romantika, vztah (či spíše nevztah) mezi Lilianou a Michaelem, dalším z královských vyšetřovatelů, kterého dívka zarputile z ušlechtilých důvodů odmítá. K mému nadšení žádný otravný milostný trojúhelník, pouze vztah, u kterého skutečně lze pochopit chování obou dvou aktérů tohoto smutného dramatu. 

POSTAVY

Jak se u takového fantasy s prvky steampunku sluší a patří, sotva lze v knize nalézt postavu, která tím nějakým způsobem nebyla poznamenaná - i když pravda, královna Viktorie je patrně výjimka potvrzující tohoto pravidlo.

Sourozenci Kelbyovi nejsou jen tak ledajací vyšetřovatelé, ani obyčejní lidé. Liliana je sžírána svým vlkodlačím prokletím - i když se schopností proměňovat se ve vlka kdykoliv, kdy se jí chce, je v královniných službách nesmírně užitečná. Viktor přišel v boji o ruku - ale díky svému nadání, genialitě a zájmu o vědu a vynálezy si umělou ruku sám vyrobil - takovou, kterou dokáže sám ovládat i cítit. 

Oba sourozenci mi byli nesmírně sympatičtí, ale místy mi připomínali jinou dvojici z viktoriánské doby - Sherlocka Holmese a Johna Watsona. Skvěle se doplňovali svými povahovými vlastnostmi i vlastními chybami, ale stále stáli při sobě, spojeni silným poutem. 

I Michael mi padl do oka - bývalý osobní strážce královny, který při její ochraně přišel o oko. Přesto to bere s humorem a žije dál - k čemuž samozřejmě patří i neustálé riskování vlastního krku a života, aby královna mohla dále spokojeně vládnout. Jediné, co ho dokáže trápit, je Liliana - nebo spíše její věčné odmítání v obavě o jeho vlastní zdraví a život.

Jedinou postavou, kterou jsem skutečně nemusela, byl Jack Wright, další z královských vyšetřovatelů a neuvěřitelně arogantní a bezstarostný idiot. Ale jak to už tak bývá, i někoho takového občas potřebujete, abyste zachránili město od blížící se katastrofy.

"Dobrý den, madam," uklonil se Michael. 

"Jdete snad využít našich služeb, pane? Dámy byly smutné, že vás tak dlouho neviděly!" 

"Omlouvám se za zklamání, ale pouze hledám Jacka Wrighta. Je zde?" 

"Samozřejmě. Jack je tady jako doma, na rozdíl od vás. Copak se stalo, že se na nás ani nepřijdete podívat? Není to snad zase kvůli tomu zranění?" zamračila se do jeho tváře. Michael sklopil pohled a zavrtěl hlavou. 

"Ne, madam. Víte, že tím už jsem prošel." 

"To doufám, nemáte se za co stydět," zamyslela se. "Pak je za tím zcela jistě žena," usmála se vševědoucně. 

"Možná," napověděl neurčitě voják. "Kde najdu pana Wrighta?" zeptal se raději. 

"Měl by se zrovna nacházet v pokoji číslo osm." 

"S kým?" 

"Se třemi slečnami."

"Jen třemi?" podivil se. Na Jacka mu to číslo přišlo až neobvykle nízké.

HODNOCENÍ

Už delší dobu jsem z knihy nebyla tak nadšená jako z Démona z East Endu. Třebaže přiznávám, že i tak měla místy své mouchy - občas jsem se obávala, co se ještě stane, když počet zbývajících stránek se zdál obrovský, a ke konci děje zbýval už jen zlomek - přesto mě autorka dokázala znovu a znovu překvapit, tím, jak trápila své hrdiny i celý Londýn.

Byla to neskutečná jízda parním strojem, kterou jsem si neuvěřitelně uvěřila - i když se přiznávám, že třebaže mi steampunk svým způsobem přijde neuvěřitelně okouzlující a pohledný, moc toho o něm nevím. I tak mě to ale uchvátilo dost rychle a už nepustilo - styl psaní, občasný humor, který skvěle doplňuje jinak formální situace. Postavy mi přišly úžasné, své a originální, a upřímně se už velmi těším na další knihu odehrávající se ve službách královny. (I když upřímně doufám, že autorka se po několika knížkách nedostane k tomu, že omylem vyvraždila celý Londýn.)

Ještě si dovolím jednu odbočku - ta kniha je nádherná. Úžasná obálka i přebal, má oblíbená zabudovaná záložka i krásný papír. A o to větší radost ji byla číst, abych pravdu řekla. :)