Svět fanynky v jedné knize

Každý má alespoň jednu takovou ve svém okolí, ale patrně o tom ani netuší - šílenou fanynku, která je zamilovaná do svého fiktivního světa a většinu času z něj odmítá vylézt. Fangirl, která píše fanfikce, vzdychá nad fanarty, má své čtenáře, ale bohužel pro ni tu stále zbývá i ten reálný svět. A co se stane, když se téměř profesionální fanynka musí vypravit na vysokou? 

Ve zkratce - stane se toho hodně. Nebo alespoň tolik, aby o tom Rainbow Rowell mohla napsat knihu. Neboť Fangirl - kniha, která je v poslední době vidět téměř všude - je příběh Cath, čerstvé vysokoškolačky, která se musí potýkat nejen s přednáškami a zkouškami. Její dvojče, Wren, s ní odmítne mít společný pokoj na koleji, jejich otec má psychické problémy a do toho se objeví problémy s tou proklatou láskou - a v celém to zmatku Cath nutně musí dopsat svojí povídku z fantastického světa Simona Snowa - a to ještě předtím, než vyjde poslední, osmá kniha. A to všechno vypadá na skutečně nezapomenutelný prvák, není-li pravda?

Pravda je skutečně taková, že když se vám - či postavě v knize, kterou čtete - stane tolik věcí, jen tak na to nezapomenete. Na druhou stranu se toho stane až moc - což neberte špatně, není to překombinované, to vůbec, ale knize chybí jakákoliv hlavní zápletka. Je to jednoduše příběh dívky, fanynky, která má před sebou novou životní roli, poznává nové lidi a do toho se připlétají různé strasti i radosti. Místy jsou některé věci naprosto zasunuty do pozadí, aby mohly být vyzdviženy jiné, pro tu chvíli mnohem důležitější. Není to úplně špatně, ale je to hlavně jiné - což někomu může vadit, někomu ne.

Na druhou stranu - kde chybí zápletka, tam jsou boží - a skutečně boží - postavy. Autorka vám dá poznat různé typy osobností, už jen z toho důvodu, že Cath a Wren sice mohou být dvojčata, ale co se týče přístupu ke společnosti, tak jsou naprosto rozdílné. Zatímco Wren miluje lidi, chodí na mejdany a podobné věci, Cath se svému okolí raději straní a ve svém okolí píše svoji fanfikci. Je tam zajímavý Nick a ještě zajímavější Levi (dobře, občas je na zabití, ale vážně jsem si ho zamilovala), pak přátelé Wren z různých večírků, profesorka tvůrčího psaní, která je na první pohled naprosto milá, ale zároveň v některých věcech velmi přísná. A pak Reagan, spolubydlící Cath a sen každého introvertního člověka, kterou bych si nejraději nastěhovala do svého pokoje.

A jak o tom napovídá i název knihy, kniha je plná fanouškovského života. Kromě toho, že Cath píše, musí řešit i spoustu dalších problémů - například se těšit na poslední knihu o Simonovi Snowovi, kouzelníkovi, který navštěvuje kouzelnickou školu. Jednotlivé ukázky - ať z knihy či z povídek - jsou v knize taktéž obsaženy a patrně se neubráníte pocitu, že to možná až moc připomíná Harryho Pottera. Na druhou stranu, co čekat? Harry Potter je jeden z největších fandomů, co se týče párování a slashe pak dost možná ten nejšílenější. (Nutno ale zmínit, že HP existuje i v této knize a je v ní zmíněn.) 

A ačkoli jsem si knihu zamilovala i právě kvůli fanfiction, na druhou stranu se v ní skrývá jistá její slabost - neboť kdyby se do knihy pustil někdo, kdo se v tom neorientuje, patrně nebude tušit, co je to slash, jaké jsou vlastně principy psaní těchto povídek, jak se v FF páruje, co je to kánon a tak podobně - což se v knize objevuje hojně, třebaže spíše jen narážkově, bez většího vysvětlování - a tak by se nějakému nezasvěcenci (čtěte jako nezkažené osobě slashem) slovníček patrně hodil.

Líbí se mi, kam celý příběh došel - u posledních stránek jsem se obávala, že by ho snad autorka nestihla douzavřít, nespojit všechny potřebné nitky, ale to se naštěstí nestalo. V tom konci byl jasně patrný vývoj jednotlivých postav i celého příběhu (tedy příběhu Simona Snowa). A osobně jako někdo, kdo fanfikce v poslední době moc nepíše, jsem Cath vážně fandila - aby se tak trochu vzpamatovala, chopila se šance a začala psát i normální, originálně tvorbu. 

Pokud to shrnu, tahle kniha se mi vážně líbila. Je to příjemná oddechovka - takovou, kterou přečtete téměř hned, a i přes pár vážnějších pasáží u ní nemusíte nijak moc přemýšlet. Pobaví vás i rozesmutní, provede světem takovým - a ta cesta za sebou nějaké následky skutečně zanechá, především v Cath samotné. A hlavně - čte se to moc dobře. Možná až moc dobře, protože na to, že je to kniha relativně dlouhá (no... 456 stran...), jsem ji přečetla ani ne za dva dny.

Vřele ji doporučuji všem - především ale těm, co někdy nějakou fanfikci napsali, co někdy šíleně shippovali či plakali kvůli smrti svých oblíbených postav (ať to již bylo v kánonu či "jen" v nějaké povídce).