09 června 2015

Jak vypadá hodina literatury


Z nudného studentského života - nový projekt na mém blogu. O tom, jak se člověku žije ve škole, když s sebou kromě učebnic tahá i beletrii, kdy o přestávkách (a někdy i o hodinách) čte a každý se ho stále ptá, co to čte tentokrát. (A jak je to možné, když včera měl jinou knihu.)

Podle jednoho nepsaného, ale všeobecně známého (a tedy nutně platného) pravidla musí každý knihomol zbožňovat literatury, zvláště pak její hodiny. Musí se, téměř jako šílený, těšit na ty tři hodiny týdně, kdy zasedne do své lavice, bude si povídat s vyučující českého jazyka a doplňovat její poznámky o svých oblíbených autorech, případně s ní bude diskutovat o významu jednotlivých básní, zatímco zbytek třídy bude v poklidu spát. 

To, že už samotný předpoklad je mylný - tedy že profesorka s vámi o literárním umění bude vůbec diskutovat - je mnoha lidem zkrátka ukradený. Vy se na ty hodiny musíte těšit. Jenže co když to tak úplně není pravda?
Hodina literatury je pokaždé neuvěřitelně zvláštní, třebaže pokaždé naprosto stejná. Je zahalena zvláštním oparem tajemství, víry, kterou sdílíme jako celá třída, podivného pocitu, co se vznáší ve vzduchu i radosti, která nám v ten okamžik proudí žilami.

Kdybyste přišli do naší hodiny literatury, dost možná byste si náhle připadali jako v kostele. Profesorka, posazená za kazatelnou - tedy pardon, za katedrou - nás pozoruje jako poslušné ovečky stáda svého, obklopena hromadou svatých knih, z nichž třídnice vystrkuje svůj modravý obal jako hříšník největší.

A přeci se stále dá najít kniha nad jiné svatější. Jedna, která vyčnívá nad všemi těmi čítankami a dalšími studijními materiály. 

Totiž Evangelia svatého Prokopa.

Každá hodina začíná totiž naprosto stejně, tedy větou: "Otevřete si skripta." a není tím myšleno nic menšího než malý, nenápadný svazeček veškeré moudrosti každého správně vyznavače literárního umění. 

Evangelia mají několik dílů, ale naše třída se prozatím dostala jen za polovinu druhé knihy. Již jsme zvládli prozkoumat základy našeho učení, svěření světa, dozvěděli se o jiných vyznáních s jejich knihami, o mnoha světcích ať světových či spíše jen českých. 

Ke konci druhého roku usilovného studia jsme již zvládli pochopit jejich systém, zvyknout si na černobílé listy, tolik odlišné od stránek knih jiných předmětů, pochopili, kteří autoři jsou naší drahou profesorkou označeni za kacíře či alespoň za odlučitelné od jádra pravé víry. 

A každou hodinu si skutečně připadáme jako v tom vyzdobeném svatostánku - profesorka předčítá z evangelií, ne z ničeho jiného, neboť by se jednalo o rouhačství, tu a tam ale přečte ukázku díla jednoho ze světců či doplní poznámkou namířenou k umění hudebnímu, neboť je to především vyučující hudební výchovy a ne češtiny, leč říkat něco takového nahlas by snad bylo i příliš smělé.

Když pak dojde čas na zkoušky, evangelia náhle nabudou stokrát většího významu. Vše, co je třeba vědět, je v nich obsaženo, ba, zlé jazyky si snad dovolují tvrdit, že to, co v nich není, profesorka nezná. 

A co se týče té vášnivé diskuze vášnivého knihomola - a vy jste se již někdy hádali s farářem, uhranutým tím, že pravdu je možnou najít jen a pouze v Bibli a ne někde jinde? :)

4 komentáře:

  1. Tak jsem nepochopila, jestli v té otázce na fb ohledně skvělých skript byla ironie nebo ne :) Prokop byl na střední můj třídní a samozřejmě jsme ho měli na češtinu a používali jeho skripta, takže na něj nedám dopustit, byl to nejlepší učitel jakého jsem kdy měla a čeština mě s ním bavila, o knihách mluvil tak že jsem si je chtěla přečíst. Ale samozřejmě byli i slabší chvilky, třeba když nás nutil psát a potom předčítat úvahy na různá témata :D No ale mít učitelku jako máš ty, tak ty hodiny asi taky zbožňovat nebudu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skripta jsou podle mě skvělá sestavená, dobře se z nich učí. :) Jenže pak už je to dost závislé na tom užívání, a když je to ve výsledku tvůj jediný zdroj informací, tak je to na nic. Ve třídě se shodujeme na tom, že vlastní zápisky jsou stejně na nic, profesorka tam klidně dá to, co neříkala, ale v Prokopovi to je. Upřímně věřím, že jako vyučující musel být skvělý - a prosím, nevnímej tento článek nějak namířený proti němu, on je namířený spíš na naši vyučující - a úvahy by mě bavily. Alespoň by si je člověk procvičil a nedělal na mluvnici a slohu prd. :D

      Vymazat
    2. Já jsem to určitě nebrala, že to je namířené proti němu, ale zase mi z toho článku nebylo jasné, jestli ta skripta jsou špatná nebo ne :D Takže jsem ráda, že proti skriptům jako takovým nic nemáš :) My jsme i hodně používali jeho čítanky, dělali jsme rozbory a tak. Byl to fakt skvělý učitel, uměl o všem hezky mluvit. Vzpomínám na něj nejraději z celé střední a jsem strašně ráda, že jsem ho měla. Je to škoda, když člověk na literaturu chytne špatného vyučujícího, který to otráví i knihomolům :( Já jsem si ta skripta nechala a občas když si chci přečíst nějakou klasiku, tak po nich sáhnu.

      Vymazat
    3. Ne, proti skriptům určitě ne. :) A i když mám v plánu měnit školu, tak ty dva díly sestře určitě nepřenechám a nechám si je, až se budu učit na maturitu. :) My občas čítanku, ale je spíš, abychom si něco přečetli doma, rozbory ani ne. A takového češtináře z celého srdce závidím. :) (Já mám aktuálně na přečtení tolik klasiky, že je k tomu nepotřebuji, spíše kdyby byl čas. :D)

      Vymazat

Děkuji za každý komentář. :)

 
 
Blogger Templates