29 května 2015

Vesmírná námořní pěchota v akci

Vesmír, budoucnost. Jedna četa a jeden, ničím nevýznamný, úkol. Jenže co když to není tak úplně jednoduché? Co když si lidstvo zahrává samo se sebou a někdo se jednoduše musí stát tou malinkou myší, co vběhne do pasti? Ale co když je to ve výsledku stále ta samá rutina, která běží k tomu jedinému možnému východisku - smrti?

Kniha Mariňáci od Roberta Fabiana vyšla poprvé již v roce 2000 a následně se dočkala i několika dalších vydání. Není tedy příliš divu, že se letos objevila také jako audiokniha z produkce vydavatelství Walker & Wolf - respektive prozatím jen její první část, která i tak zabírá celých devět hodin napínavého a zajímavého poslechu.

I tak ale přiznávám, že jsem se do poslechu pustila tak trochu naslepo - své udělala především zajímavá obálka, anotace patří spíše mezi ty nic neříkající a podle mého názoru by se patrně hodila více pro druhou část. Nicméně jsem rozhodně neudělala krok vedle - třebaže s military sci-fi nemám žádné větší zkušenosti a vojenské prostředí mám raději z minulosti než z budoucnosti, dokázala mě kniha, čtená Zdeňkem Velenem, naprosto pohltit. 

Ale o čem to vlastně je? Jak vypadá vesmírná námořní pěchota, která se nepouští na akcí na jiných kontinentech, nýbrž se přesouvá po celém, lidstvu známém, vesmíru?

24 května 2015

Když člověk kreslí světlem

Jak vzniká černobílá fotografie? Jak světlo kreslí své obrazy na deskách a papírech? Jakou cestou projde ten útržek vzpomínek, než se dostane do vašeho alba? Jakou historii má samo světlo? A jak vlastně světlem kreslil a žil František Drtikol?

I přes svoji mírnou zálibu v historii mívám někdy až propastné mezery v určitých oblastech. Především v umění první republiky, neboť se jedná o tak velkou kapitolu, že i přes snahu v tom stále plavu. A tak, když mi má drahá a v umění neplavající kamarádka doporučila knihu o Františku Drtikolovi, zpočátku jsem si nebyla příliš jista. Nejsem příznivcem biografií a podobných věcí, pokud toho člověk neobdivuji - na druhou stranu, pokud ho mám ráda až moc, biografii nepotřebuji.

Nicméně i tak jsem se po té doporučení knize při následné návštěvě knihovny podívala. Dějiny světla, Jan Němec. Najděte N, skloňte se, doneste domů - a čtěte.

23 května 2015

Znovu a lépe

Znovu a znovu se učím z toho, jak moc se vlastně neznám. Znovu a znovu končím na svých náladách a na mé nerozhodnosti. Znovu a znovu si stavím domečky z karet, abych ve výsledku zjistila, co vlastně skutečně chci. 

Jsem šílená osoba. Nerozhodná, leč s ambicemi, nadějemi, doufáním. Končím ve slepých uličkách a bojím se sama sebe. 

Netuším ani, proč to poprvé nedopadlo. Můj první knižní blog. Proč patrně nedopadne ani ten blog druhý. Vím jen, že jsem se poučila. Vím, že je trochu marné si zakládat knižní blog jen tak, když si člověk občas něco přečte. Ne, občas je špatné. Musíte pořád, neustále, abyste se dokázali poučit, vypracovat. K čemu vlastně? Na tom popravdě ani tak nesejde. 

Vím, co už chci. Jaký život a jakou úlohu v něm bude hrát blog (bez kterého jsem naprosto marná) i knihy. Svým způsobem je to zkouška mé vlastní odolnosti před jinými, z hlediska budoucnosti snad i důležitějšími úkoly. 

Vím, jaký chci blog a jak ho chci vést. A tak upřímně doufám, že se mi to podaří. 

Mariella
 
 
Blogger Templates