29 června 2015

Knihovnice ze samotného pekla

Třebaže mám ráda knihy pojednávající o druhé světové válce, bývám skeptická k těm, které napsali ti, kteří tuto smutnou a šílenou epizodu v dějinách lidstva nezažili. Jak by ji mohli popsat, jak by ji mohli zvládnout vylíčit dostatečně důvěryhodně, aby člověk při čtení přímo cítil mrazení, bál se o každou z postav a bál se neodvratného cíle? Přesto jsem přečetla již několik takových knih, některé mě zklamaly (například Vypravěčka), jiné překvapily a ohromily (například Smrt je mým řemeslem). A teď se mi dostala do rukou další taková kniha - Osvětimská knihovnice.

Tato kniha, napsaná Španělem Antoniem G. Iturbem, se mi do rukou nedostala žádnou náhodou. Četla jsem ji na doporučení mé drahé kamarádky Yim, která má, popravdě řečeno, na knihy dost vyhraněný názor (a díky tomu se na rozdíl ode mě například nebojí psát do skupiny Literární s(n)obi). Možná i to byl důvod, proč jsem se do ní vrhla i navzdory svému přesvědčení o tom, že je lepší číst knihy o této době od lidí, kteří to skutečně zažili. A neriskovat další milostné a jiné šílené zápletky jako ve Vypravěčce. Na druhou stranu, číst knihu bez očekávání je patrně to nejlepší, co se vám může přihodit - a následný požitek je ještě větší.

Na druhou stranu - nelze tvrdit, že Osvětimská knihovnice je naprosto bez jakékoliv lásky, bez citu a mladistvého trápení. To rozhodně ne - už jen proto, že hlavní hrdinkou je Dita Adlerová, čtrnáctiletá Židovka, jejímž prozatímním bydlištěm je rodinný tábor v Osvětimi. V neuvěřitelném pekle na zemi v té době nacisti přenechali - z lehce zvláštních důvodů - kousek reálného světa. Tábor, kde žijí děti i staří, kde děti mají svou školu a ve škole se skrývá poklad nade vše nejcennější - knihy. A právě ty Dita chrání - ve své zvláštní funkci osvětimské knihovnice - a nejen je, ale i několik dalších tajemství, přičemž se kola času nemilosrdně rozjíždí a tlačí vše a všechny do temné propasti.

POSTAVY

Dita Adlerová. Hlavní hrdinka, která mi, kupodivu, byla velmi sympatická. Dívka, která vlivem své doby musela rychle dospět, a která to zvládla. Místy sarkastická a ironická, místy ale i osoba, která má - pochopitelně - strach. Odvážná a vysoce vyčnívající i nad její vlastní matkou, Liesl, a nejlepší kamarádku, Margit

Za další hlavní postavu by se dal považovat Fredy Hirsch, vedoucí školy na rodinném bloku, všemi uznávaný a respektovaný. Na druhou stranu i člověk s tajemství, které mě, abych byla upřímná, lehce zklamalo. Sice do celé jeho povahy zapadalo, na druhou stranu to bylo v knize podáváno tak, že to bude něco skutečně velkého, tajného... a pak to jen potichu vyšumělo. Stejně tak záhada o jeho smrti, která se v knize řešila, mi s postupem času přišla lehce nesouvislá a zmatečná - třebaže to již rozhodně není jeho problémem.

Viktor Pestek byl svým způsobem postavou, která v knize jakoby nemohla chybět - obraz toho, že ne všem Němcům byl osud Židů lhostejný a že se tu a tam někdo dokázal celé té hrůzné říši postavit. Podobně mi připadal i Rudy Rosenberg, který ale většinu knihy stál na jiné straně plotu, ačkoliv jejich osudy byly v některých věcech velmi podobné.

Jenže kromě těchto "obyčejných" lidí se v knize vyskytují i ti, o kterých ví každý, kdo již toto období stihl probrat v dějepise. Objeví je Eichmann, Rudolf Höss, ale také Mengele, postava v tomto díle nad nimi vyčnívající se svým postavením v rodinném táboře. Doktor smrti, v jednom okamžiku milý na děti, v druhém provádějící hrůzné pokusy. 

Popravdě řečeno, o větším počtu postav se dá říci, že skutečně žily - i samotná Dita. Někteří o svém životě v Osvětimi napsali knihy - například Rudy či budoucí manžel Dity, Ota. A na knize je to skutečně znát, jde vidět, že autor skutečně bádal, ptal se a snažil se zaplnit všechna prázdná místa nejlépe, jak jen to šlo.

Zdroj obrázku
Osvětimská knihovnice je děsivá. Velmi dobře napsaná. Ve své hrůze a smutku zároveň půvabná, překvapivá a zvláštní. Žije svým vlastním životem ve světě, kde všichni jen přežívají. Zavrtává se člověku do mozku a hlodá, nutí číst dál a dál. Člověk se ani neptá, kde přesně tam jsou ta bílá místa ze vzpomínek, které autor zalepil sám. Člověk se jen ptá, co se stalo, když se příběh náhle přesune někam jinam, do jiného času - a autor pak postupně vše trpělivě vysvětluje, prolíná a udivuje.

Kromě toho kniha obsahuje ještě jednu zvláštnost - ukázky z jiných děl. Z těch knih, které Dita chránila, které četla a kterými v lidech vzbuzovala emoce - a pokud možno ty dobré. Velkou úlohu v tom hraje i kniha, kterou by možná člověk jen tak nečekal - Švejk. Kniha namířená proti válce v srdci samotného pekla - jaká to ironie osudu.

HODNOCENÍ

Ta kniha je děsivá, ale zároveň mi přišlo nemožné si ji svým způsobem neoblíbit. Sic zlá, ale přeci se svou zvláštní a hrůznou krásou. Navíc taková, která mě naprosto pohltila a i přes svůj rozsah jsem ji přečetla velmi rychle. Není zbytečně přehnaná, neútočí cíleně na city, nevymýšlí si a hlavně - je uvěřitelná. Což je, podle mého názoru, jedna z nejdůležitějších vlastností pro knihy pojednávající o tomto období. Vy po přečtení prostě nějak víte, že se to stalo a děsí vás to a přivádí do zvláštního stavu, kdy se jen ptáte proč, jak je to možné a jak k tomu mohlo dojít. 

A přesto musím knihu jen a jen doporučit. Nejen těm, co se o toto období zajímají, ale všem. Lidé by o těchto věcech měli číst, nehledě na to, jak jsou smutné, drastické a šílené. 


Co vy? Četli jste Osvětimskou knihovnici? Případně nějakou jinou, podobnou knihu ze stejného období? Za tipy budu jen a jen ráda. :)

8 komentářů:

  1. Moc pěkná recenze :) Minulý týden jsem si knihu koupila a mám v plánu si ji během prázdin přečíst. Díky tvé recenzi se těším ještě víc! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě moc těší, děkuji. :) Hodně štěstí se čtením. :)

      Vymazat
  2. Hezká recenze, uvažuji, že si ji možná někdy přečtu, ale moc často tohle téma nevyhledávám. V květnu jsem četla Ztracenou manželku, ale nevím jestli by se ti líbila, je tam velká láska, ale na druhou stranu se autorka inspirovala skutečnou událostí a některé postavy také skutečně žili :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář i tip. :) Podle anotace to vypadá zajímavě, tak popřemýšlím. Velká láska nevadí, pokud je mezi dvěma lidmi, jakmile se do toho ale začne motat třetí, už s tím mám trochu problém. :)

      Vymazat
    2. Můžeš se podívat na mojí recenzi :) http://scifi-mag.blogspot.cz/2015/05/ztracena-manzelka-dojemny-pribeh-z-valky.html
      Tak to se bát nemusíš, žádný milostný trojúhelník tam není, jen velká láska dvou lidí, které rozdělila válka :)

      Vymazat
  3. Na tuhle knihu se už chystám od doby, kdy u nás vyšla, bohužel jsem se k ní ještě nedostala. U těchto knih vždycky hledám vhodné období pro četbu, protože tyhle příběhy strašně prožívám, mrazí mi z minulosti i kruté reality, děsí mě. Ale věřím, že je kniha svým způsobem krásná, jak zmiňuješ v recenzi. Díky za připomenutí knihy, hezká recenze. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není vůbec za co, já děkuji za komentář a držím palce, aby ses ke knize dostala ve správnou chvíli. :)

      Vymazat

Děkuji za každý komentář. :)

 
 
Blogger Templates