Princ a Dračice

Kniha čtena v rámci projektu #dobyvamedicipevnost.

Znovu Pevnost, znovu - lehce slepý - úlovek ze Světa knihy. Stále ale kniha, na kterou jsem se po přečtení recenze u Jany těšila - vypadala nanejvýš zajímavě a vtipně. Jak ale ve výsledku u mě Dračice dopadla?

Popravdě řečeno, moc často se mi nestává, abych četla knihy, které mají více autorů - a Dračice má dva - Jana Hlávku a Janu Vybíralovou, kteří do edice Pevnost přispěli knihou, kterou se vám sotva podaří zařadit do jednoho žánru. Má to prvky fantasy, komiky, snad i satiry, místy je to temné a místy má člověk pocit, že kvůli smíchu spadne z postele. Jak to ale dopadne, když se všechno tohle zkombinuje dohromady?

Dračice není jen jeden příběh - v útlé knížečce se skrývají hned dva příběhy. V tom prvním potkáte prince Kelema, který je postaven před domluvený sňatek - nic příjemného, když do této chvíle proháněl děvečky po hradě, lenošil a nic nedělal - a najednou je postaven před dospělou ženu, která ho chce jen sama pro sebe (a nejlépe rovnou do postele). A ke všemu se jedná o čarodějku, magistru mocného temného řádu, která má oplátkou za manžela ochránit království před draky.

Druhý příběh se odehrává o pět let později. Kelem je stále princ, leč už vyspělejší - a i jeho manželka má jiné starosti, než aby ho mučila v posteli (či v mučírně, když už jsme u toho). A když království zastihne smrt krále, všechny věci se ještě více zkomplikují - zvlášť pokud se několik lidí musí snažit, aby všechno zůstalo jen u jednoho pohřbu.

Abych se přiznala, první příběh mi sedl mnohem víc - je šílenější, vtipnější a nedostatek děje vůbec nevadí - protože se skutečně toho mnoho nestane, a pokud už ano, zdá se to utlačené do pozadí pod tíhou všech skvělých postav.

Kelem se rozhlížel po pokoji. Jenom dvě postele, malý stolek s židlemi, umyvadlo v koutě. 

"To snad ne! Tohle není pokoj pro hosty, to je vězeňská cela! Jak dlouho si představují, že tu budeme trčet?!" 

"Nevím," zívl Gallety. "Poprvé jsem čekal na audienci u magistry čtyři dny. Aspoň si můžete odpočinout, Výsosti. Vyspat se, nebo v zásuvce je spousta knih. Zdejší knihovna je obrovská." 

"Knihovna!" ucedil Kelem opovržlivě. "Který pitomec tráví večery čtením?! Mohl jsem mít schůzku s Julií, tou novou služebnou mé sestry. Je tak sladká, ten její zadek, když se sehne pro vědro..."

POSTAVY

Kelem je skutečně pravý prototyp líného prince, který nemá zájem o vládnutí, o nic se nestará, svému tatínkovi přidělává problémy tím, že tu a tam nějakou ctnostnou dívku připraví o počestnost. Je jaksi tupý, nafoukaný a o nic nestojí. Naštěstí není následníkem trůnu - toto místo připadá jako sestře, lehce chladné a nepřívětivé, která se zajímá jen o obchod a království - aneb další extrémní postava.

Kdo je ale naprosto extrémní, je magistra Sillion. Mocná temná čarodějka, se vzhledem ještěrky a chutí vystavovat si hlavy otravných lidí na krbové římse. Upřímně řečeno jsem si ji oblíbila - stejně jako všechny ostatní postavy. Jsou jednoduché, vtipné, zajímavé - a všechny se skvěle doplňují. 

Jeho Výsost princ Kelem Benar von Akromet už necítil svůj zadek. Opatrně se v sedle předklonil, ale neulevilo se mu, spíše naopak. Zasténal a pokusil si odplivnout, ale měl příliš sucho v ůstech, láhev u jeho sedla byla přitom dávno prázdná. 

"Tohle je ono?" zamžoural proti polednímu slunci k hoře, která se tyčila před nimi. "Pěkná barabizna."

HODNOCENÍ

Jak jsem již zmínila - první příběh mi sedl mnohem více. Děj sice pokulhával - či možná ani nedostal pořádnou možnost vyniknout - ale postavy to zachránily. Když ale Kelem dostal rozum a dostal se z nejhoršího puberťáckého řádění (a jaksi skončil v chomoutu), jako by to ztratilo určitou šťávu - sice tu byly okamžiky, které to místy vcelku slušně zachraňovaly, ale i tak mi přišlo, že ten druhý, leč na první pohled skutečně zajímavý příběh, dost drhne. Vytratilo se jakési kouzlo, které mě bavilo celý první příběh - ale nepřišla za něj adekvátní náhrada, a tak následně kniha měla tendenci mě spíše lehce uspat než pobavit, jako to bylo v její první polovině.

Dračice ale i tak ve výsledku není vůbec špatná kniha. Originální, snad lehký výsměch všem pohádkám a jejich neschopným princeznám i princům, kteří mozky nechali pod sukněmi nejbližším služek (leč o tom se v pohádkách nemluví). A pokud se do ní pustíte, nečekejte moc - a o to více pak možná budete na druhou stranu překvapeni.