03 července 2015

Probuď se, armádo!

Kniha čtena v rámci projektu #dobyvamedicipevnost.

Pamatujete na svět knihy? Na takovou tu tajemnou krabici s knihami z edice Pevnost za cenu, u které bylo nemožné odolat a alespoň nějakou knížku si domů nepřitáhnout? Ani já neodolala a vylovila z ní malou černou knihu s velmi zajímavým názvem - Probuď se, armádo!

Kdo mě alespoň trochu zná, je mu určitě jasné, proč mě tak zaujala - jsem lehký úchyl na války, jejich důsledky a chování lidí... A pak se objevila zajímavá sci-fi dystopie ze světa, kde armáda dávno spí, kde neexistují války - ale to by už nebyl Josef Pecinovský, kdyby se něco nezvrtlo - a mírumilovný svět se nemusel vypořádat s bojechtivými vojáky.

Všechno to ale začalo vcelku nevinně - jediným geologickým průzkumem Niry a jejího přítele Comara, při kterém objeví, že na jinak vytěženém ostrově se podle všeho nachází bohatá ložiska nejrůznějších rud a kovů. Nira se s tím svěří svému profesorovi, ale ten jí veškeré další výzkumy zakáže - vždyť přeci probíhají na zakázaném území, které ostře střeží Úřad pro povznesení osobnosti či spíše neoficiálně Úřad pro potírání militarismu - i když v tomto světě nikdo ani netuší, co to ten militarismus je.

A do toho se probudí dlouho spící armáda s vojáky, kteří dělají to, co jediné umí - připravují se na boj, čekají na to, až si je někdo najme a řekne jim, proti komu mají bojovat, bez toho, aby tušili proč. Je to jejich práce, jsou profesionálové mnohem déle, než vůbec žijí - ale co si mají počít ve světě, kde nikdo neví, co znamená zbraň, zabíjení a válka? 

Upřímně řečeno, po první kapitole jsem se lehce bála, kam příběh vůbec bude směřovat a zda vůbec k něčemu dojde - zda neskončí někde v půli cesty, bez pointy. První kapitola mi dost připomněla cyklus Plástev od Pecinovského - další dystopický svět s líhní a pokřivenými hodnotami, ať na té mírové či nemírové straně. Jenže tím ta podobnost končí a já skutečně mohu říci, že jsem si knihu užila celou - ale uplakaná Nira mi místy dost lezla krkem. 

"Ne, my jsme přece nikoho nezabili, to ne," vyděsila se Nira. "Já bych přece nikdy nic takového nedokázala..." a hlas se jí zadrhl, protože si vzpomněla na roztrhaného velitele policie a řidiče, který uhořel v plamenech. Opravdu je zabil Comar, jak tady tvrdí tenhle podivný chlápek? Ale copak může člověk zabít člověka?" 
"Copak může člověk zabít člověka?" řekla nahlas. 
"Není nic snadnějšího," podotkl Cowpack. "Smrt je přece nutnou součástí života, a je neodvratným koncem každého jednotlivce. Co na tom, zda přijde dříve či později. Násilná smrt je součástí selekce, přirozeného přírodního výběru, zbudou a přežijí jen ti nejsilnější a nejmocnější..."

Pecinovský totiž zobrazuje dva protiklady - kdy ideální není ani jeden a člověk neví, co je vlastně lepší. Zda svět se zbraněmi, kde každý zná své místo, kde se nikdo zbytečně neptá - či svět, který je na tom ve výsledku úplně stejně, kdy je vše zamlčováno pod rouškou zákona, jehož úplné znění ani nikdo nezná, a kdy společnost netuší nic o své historii - žije přítomnosti, ale svým způsobem jí žije až moc, a to se jí ve vypjatém okamžiku může stát osudným.

Protikladům je uzpůsobeno vše - rozdílné postavy, které si stále jdou svou cestou, neschopny se jakkoli přizpůsobit; prostředí, které místy vypadá naprosto hrozivě, i když by svým způsobem mělo být krásné; rozdílnost mluvy obou skupin a jejich neschopnost se dohodnout. Stále je to ale kniha, která se čte vážně dobře, rychle ubíhá, a i když ve výsledku nemá žádný jasnější konec, nijak to příběhu neškodí - není třeba už vědět, co se stalo dál, možná by to ve výsledku všechno jen zničilo. Jisté je, že se něco stalo - a to je svým způsobem dobré vždy. 


Četli jste tuto zajímavou dystopii? Či něco jiného od Pecinovského? :)

5 komentářů:

  1. Tak zrovna tuhle knížku nemám, je to snad jediná kterou jsem si nekoupila během té doby, co si kupuji Pevnost s přílohou. Vůbec mě neláká téma, já války nemám vůbec ráda. Jediné, co jsem ochotná číst, je něco na způsob té Ztracené manželky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To chápu, té války je tam dost. Díky za komentář! :)

      Vymazat
  2. Hezký den,
    já jsem teď četl knížku, která se mi moc líbila, takže... Jmenuje se Alexova dobrodružství v zemi čísel a napsal jsem na ni recenzi na blog: www.haiku-etc.bloger.cz
    Zdraví Honza

    OdpovědětVymazat
  3. Ten námět zní dost zajímavě... Sice asi nejdřív přečtu všechny svoje plánované fantasy knížky a poté všechny ty klasické válečné, ale až nebudu vědět co číst a budu mít chuť na něco drsnějšího, vím, do čeho se pustit :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář. :)

 
 
Blogger Templates