28 července 2015

Srdce ledu

Kniha čtená v rámci projektu #dobyvamedicipevnost.
Můj poslední příspěvek do dobývání Pevnosti - a zároveň kniha, kterou jsem z této edice získala nejpozději (i když už v srpnu to napravím). Kniha, ke které jsem se dostala velkou náhodou, ale která mě neuvěřitelně překvapila - takové bylo Srdce ledu.

Tuto zajímavou sbírku povídek jsem vyhrála vcelku náhodou (respektive do konce soutěže na ni stihla zapomenout, a pak jsem se radovala nad nečekaným e-mailem). Kniha sice pevnostní, ale stále od pro mě neznámého autora, Davida Šenka. Šla jsem do ní bez jakéhokoliv očekávání či ponětí o tom, co mě vlastně čeká - a o to více mě to pak ve výsledku překvapilo.


"Autor klasické sci-fi" - tak to stojí v anotaci knihy a upřímně mě to na moment vyděsilo. Klasická sci-fi? Je to skryté označení kupy klišé, bude to všechno stejné? Všechny tyto úvahy mě přešly už během čtení první povídky, Souhvězdí Lva. Žádné klišé, jen kupa originality, která dokázala neuvěřitelně překvapit. Ať zajímavou postavou, situací či vtipem - pořád tam bylo něco, co automaticky mazalo to označení klasické - tady není nic klasické (mimochodem, jak vlastně vypadá neklasická sci-fi?) - ne že by to bylo špatně. Spíše naopak.

Každá povídka byla jiná, originální a nápaditá, až jsem místy přemýšlela, zda je skutečně napsal jeden jediný člověk - možná až na ty chvilkové výskyty jemného situačního humoru a silné vazbě k naší zemi. Celá kniha byla jedna neuvěřitelná jízda, kde se smutné náměty střídaly s veselými, kdy autor skákal ze země na konec vesmíru, ich-forma se střídala s er-formou a jednou vykoukla du-forma. Až jsem se divila, že se tohle všechno skutečně vešlo jen na necelých dvě stě stran - protože nic nebylo uspěchané ani zdlouhavé, ale po dokončení čtení jsem měla náhle pocit, že jsem podnikla deset úžasných výletů do budoucnosti. 

"Jaké to je, být prvním vesmírným vyslancem?" 
"Komické," usměje se Ellis. "Nebo kosmické?" 
Před letištěm na nás čeká taxi. Gruber nám uvnitř nabídne světlé pivo a tmavý rum. Už jsem zapomněl, jak nevkusní dokáží Evropané být. V Rusku nás před premiérou Květnové neděle, posledního Ellisina filmu, který stál za to, vozili v tatrovce po Stalinovi a napájeli pravým šampaňským. Pravda, kaviár byl syntetický, ale na chuť to vliv nemělo. 
Frankfurt se od většiny velkých měst ničím neliší, snad až na záplavu levných auťáků vyrobených mongolskými dělníky na Slovensku. 
(Souhvězdí Lva) 

POVÍDKY

Souhvězdí Lva - pro mě asi nejvíce překvapivá povídka. Když se začtete do příběhu Jima, sotva čekáte, že se z toho vyklube něco tak velkého - ale vyklube, a o to více je to zajímavé. Tedy - každá povídka, která obsahuje tři roztomilé vraždící kočky, musí být zajímavá, že ano?

Znamení osudu - krátká povídka psaná v du-formě, ale neuvěřitelná a živá - tedy živá jen tak, jak taková apokalypsa může být.

Kamas: Kořeny budoucnosti je vcelku dost děsivá - aneb co byste dělali vy, kdyby vaše matka celý váš život měnila neustále svoji podobu? A vy podle všeho byl jediný, který si toho kdy všiml?

Poslední con je, doufám, že i pro vás, pesimistický už od názvu. Skutečně poslední sci-fi con v širém vesmíru, kde lidstvo nepotkalo žádnou jinou mimozemskou rasu - a sci-fiction pomalu vymíralo.

Hledání jinoplanetníků přímo navazuje na con. Co se stane, kdy do vesnice na planetě bez existujícího cestovního ruchu (pokud nepočítáte ten con) dorazí reportér, který zde má v plánu natočit reportáž o mimozemšťanech? A objeví se vůbec nějaký?

Fáze fantómových končetin je alespoň pro mě dost nápaditá - a neuvěřitelně strašidelná.

Proroctví Umána, kterou David Šenk napsal spolu s Josefem Novákem, mě nejprve vyděsila. Stačí už totiž jen jméno hlavní postavy - Kaliba. (Ano, vážně nemám ráda povinnou četbu a už vůbec nemám ráda Kalibův zločin.) Ale tahle povídka je mnohem lepší - a alespoň pro mě ukrývala i lehký výsměch všem církvím - i když možná než do doby, kdy to celé začalo dávat smysl.

Psychologie pionýrů mě upřímně moc nezaujala. Možná proto, že je příliš plná jakési brumbálovské lásky a oddanosti. (Ale ne nic romantického - jen otcovská láska, na kterou svým způsobem bohužel ani nemá nárok.)

Srdce ledu je zajímavě zvláštní - a hlavně přináší jedno důležité poselství do budoucna (?) - nesuď mimozemskou rasu podle toho, kolik ti teoreticky mohla zabít lidí.

"Já bych s tím optimismem šetřil," řekl cizinec upjatě. "Těch pár kilometrů do centra jel ten autobus skoro půl hodiny." 
"To jste asi sedl do vyhlídkového spoje," kontroval Rose. 
"Kdy jezdí rychlík?" 
"Každou třetí sobotu v měsíci, když je ligový fotbalový zápas." 
(Hledání jinoplanetníků)

HODNOCENÍ

Srdce ledu bylo svým způsobem skutečným překvapením dobývání Pevnosti. Nanejvýš příjemným překvapením - až lituji, že ta sbírka je vážně jen tak krátká (takže ano, určitě mám v plánu se podívat i po dalších sbírkách tohoto autora). Mohu ji jen a jen doporučit - nudit se určitě nebudete a zcela určitě (alespoň doufám) si ji vážně užijete.


0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za každý komentář. :)

 
 
Blogger Templates